Mikroregion
 
 

Mikroregion »

 

Města a obce »  Kryštofovo Údolí »

 
 
     

Kryštofovo Údolí očima dnešní „Andělohoračky“

autor: Markéta Nováková datum zveřejnění: 14.10.2013 zdroj: OÚ Kryštofovo Údolí

 

Kryštofovo Údolí jsem poprvé poznala ze sedla jízdního kola. Projížděli jsme tudy tenkrát na výlet přes Křižanské sedlo dál do Hamru na Jezeře. Pamatuji si, že mě hned na začátku obce zaujaly krásné chaloupky. Překvapilo mě a mile potěšilo, že u nás ještě existují obce, kde jsou staré dřevěné domy zachovalé a udržované. Když jezdíme na kole přes Německo podél Mandavy, můžeme se kochat zachovalými domky pouze na německé straně. Kochání skončí, jako když utne, přejezdem hranic.

 

Proč se domy nechaly zdevastovat a nakonec zbourat, to se teď už můžeme jen dohadovat, ale stejně je to nevrátí.

Ale zpět do Kryštofova Údolí. Projížděli jsme obcí a nemohli se nezastavit u věhlasného orloje. Měli jsme štěstí. Bylo pár minut před celou a proto jsme stihli orloj v plné kráse. Hned naproti nás zaujal dřevěný kostel, který jsme si pochopitelně také pořádně prohlédli. Zpět do sedel a pokračujeme dále. Cesta se začíná mírně zdvihat a my projíždíme kolem nádherného viaduktu. Odbočíme kousek z cesty, abychom dojeli až k němu a mohli si ho z blízka prohlédnout. Pak už zase stoupáme. Tentokrát už kopec není vůbec mírný, nestačím přehazovat. Říkám si, že v takovém krpálu mohou žít jen blázni. Jak se sem asi prodírají v zimě, když napadne kupa sněhu.

Uběhlo pár let a poznávání Kryštofova Údolí pokračovalo. Tentokrát ze strany od Noviny. Vraceli jsme se z výletu na Ještědu a cíl naší cesty byl u přátel v Novině. Protože jsme po výletu byli všichni žízniví, rozhodli jsme se zajít do nejbližší hospody v Kryštofově Údolí - do Údolanky. Jaký malebný dům! Nadšení pokazil jen kýčovitý semafor před hlavním vchodem a reklamní vlaječky od zmrzlin a kdoví čeho ještě. Nu což, zaujmout se snaží každý po svém. Hostinský neoplýval nadšením z party lidí, kteří už na pohled vypadají, že by po sobě mohli nechat slušnou útratu. Asi nemá rád lidi. Že by hospoda na mýtince? Objednali jsme si pití. To proběhlo rychle a ke spokojenosti hostinského. Problém nastal při objednávání panáků. V partě zhruba deseti lidí se ne každý rozhoduje na lousknutí prstem. A to bylo špatně. Hostinský nervózně přešlapoval a pak pronesl něco velice pohostinného směrem k nerozhodné kamarádce. Té se okamžitě zastal kamarád a už byl oheň na střeše. Hostinský tu není od toho, aby byl milý na hosty, kteří přinášejí peníze. Prostě když nevíte nebo se vám něco nezdá, tak sem nelezte. On se kvůli vám nestrhá. Měla jsem z něj dojem, že vylezl z nějaké hospody čtvrté cenové, kde stačilo průběžně doplňovat pivo a rumy a nikdo neotravoval. A omylem skončil tady. Raději jsme odešli a ostatní přátele varovali, kam rozhodně nechodit v Kryštofově Údolí na jídlo nebo pití.

Po pár letech se do Kryštofova Údolí přistěhovali další z našich přátel. Jedni bydlí v tom šíleném krpálu, kde mohou žít jen blázni. A v zimě, když jsme je navštívili a sněhu bylo opravdu dost, jsme ten kopec bez potíží vyjeli. Tak ono to nebude zase takové divoké.  Na Vánoce jsme se byli podívat na živý Betlém. V Kryštofově Údolí to, zdá se, pěkně žije. Je tu spousta mladých lidí s malými dětmi a to je dobře. My jsme nyní sousedi přes kopec. Z Andělské Hory je to do Kryštofova Údolí příjemná procházka. Máme se co ohánět, abychom vás dohnali nejen v počtu dětí, ale hlavně v pořádání kulturních a jiných zábavných akcí.

Je vám co závidět!

 

 
         
 
© 2003-2019 Mikroregion
Hrádecko-Chrastavsko
 
             
připravuji vyhledávání...