Mikroregion
 
 

Mníšek

Od srpna 2010 uplynula již spousta vody, a proto si možná na některé detaily nemusím vzpomenout, ale pokusím se. V pátek 6. 8. jsme byli upozorněni na možnost zvýšených srážek v oblasti jižních Čech a Moravy.

V duchu jsem si sobecky říkal, jak je dobře, že nás to zřejmě mine a já budu mít o víkendu drahocenný klid. Vše bylo jinak, bohužel. V 17 hodin začalo pršet a pohled na oblohu nevěstil nic dobrého, déšť postupně sílil a mně bylo jasné, že si o klidném víkendu mohu nechat jenom zdát.

Pár minut po půlnoci jsem se oblékl a vyšel před dům s tím, že projedu kritická místa v obci. Velmi pršelo, ale jinak než normálně, měl jsem pocit, že stojím neustále po kotníky ve vodě.

Jel jsem po silnici I. třídy směrem ke křižovatce, zastavil jsem u odbočky k firmě Batima, kde došlo k masivnímu sesuvu půdy až do půlky komunikace. Po krátké poradě s hasiči jsme nechali komunikaci uklidit a přesunuli jsme se do hasičské zbrojnice.

Následně byl vyhlášen první povodňový stupeň a téměř v zápětí druhý, voda neuvěřitelně rychle stoupala a mně bylo jasné, že nás čeká povodeň, která postihla obec v roce 1897 a 1958. Stáli jsme na břehu Jeřice a nevěřícně jsme sledovali rychlý pohyb vodních živočichů, vzpomínám na hlemýždě, kteří po zdech domů vyšplhali do výše krovů, bylo to špatné znamení.

Z vyprávění pamětníků jsem věděl, že dojde k zaplavení křižovatky silnic I. a II. třídy, okamžitě jsem rozdělil výjezdovou jednotku hasičů na dvě samostatné skupiny, jedna zasahovala v horní části Mníšku a na Fojtce, druhá v Mníšku dolním, kde bylo nutné případně evakuovat minimálně 30 obyvatel.

Třetí stupeň povodňové aktivity byl vyhlášen v sobotu 7. 8. před 4. hodinou ranní, kdy vodočet na křižovatce ukazoval 110 cm a v 5 hodin už 234 cm. Po sedmé hodině ranní dosáhl vodočet na křižovatce 433 cm.

Přívalová vlna, která zaplavila zmíněnou křižovatku do výše 150 cm, mne doslova šokovala a v duchu jsem děkoval bohu, že jsem prozíravě poslal část zásahové jednotky evakuovat obyvatele z dolního Mníšku.

Nebojte se energicky rozdávat úkoly hasičům a dobrovolníkům, i když z deseti příkazů jsou dva špatně, je to pořád lepší, než působit nejistě.

Po deváté hodině voda začala k naší radosti klesat, ale brzy jsme dostali informaci o další, ještě větší přívalové vlně. Osobně jsem v rámci možností společně s hasiči objel postižené lokality, abychom varovali občany, bohužel nám lidé nechtěli uvěřit, ale chápal jsem je.

Druhá vlna přišla okolo dvanácté hodiny a byla ještě mohutnější než ta předešlá.

V neděli jsem povolal odborníky na posouzení mostních objektů a k zjištění rozsahu škod. Na základě odhadů jsme okamžitě žádali o dotace na odstranění těchto škod. Doporučuji věnovat velkou pozornost pečlivému zmapování a vyčíslení veškerých škod, protože dodatečné škody se poté těžko obhajují. V tuto chvíli jsem musel zapomenout na pocit, že se beze mne nic neobejde, pověřil jsem schopného člena povodňové komise koordinováním hasičů a dobrovolníků a sám jsem se začal věnovat záznamu všech škod. Hrubý odhad škod jsme prostřednictvím Libereckého kraje poslali na Ministerstvo pro místní rozvoj. Po počátečních zmatcích stran financování se k celé tragedii stát postavil čelem a dnes mohu říci jenom slova chvály a díků. Jak se říká, vše špatné k něčemu dobré, dnes má obec kompletně opravené mosty, propustky a cesty.

Jaká je role starosty při povodních? Především řídí a koordinuje činnost výjezdové jednotky dobrovolných hasičů, dobrovolníků atd. Velmi se mi osvědčil určený koordinátor, ke kterému proudily veškeré informace, žádosti o pomoc a zároveň přijímal nabízenou hmotnou pomoc, případně ji posílal do jiných postižených obcí, kde naopak chyběla. Mé osobní prožitky se dají jednoduše pojmenovat. Měl jsem velké obavy o životy spoluobčanů a záchranářů, zbořený most nebo poškozená cesta se vždy opraví, ale lidský život…

Cítil jsem obrovskou zodpovědnost, byl jsem pod velkým tlakem, ale situace kolem mi nedovolila zbytečně přemýšlet o hloupostech. Problémy se řešily za pochodu a to díky skvělému týmu hasičů, povodňové komise a jiných občanů. Když se vám zdá vše marné a ztracené, tak přichází pomoc z každé strany. Různí dobrovolníci a hasiči z celé republiky vás neuvěřitelně povzbuzují a zase vidíte světlo na konci tunelu.

Integrovaný systém zafungoval dobře, sice s malou časovou prodlevou, ale poté velmi profesionálně. Vzpomínám na moment, kdy voda zaplavila křižovatku komunikace 1/13 a my jsme žádali Policii ČR, aby okamžitě celou dotčenou oblast uzavřela. Bohužel reagovali velmi pomalu a naši hasiči měli dost práce s vyprošťováním utopených vozů neukázněných řidičů. Ta samá situace nastala v případě uzavření plynovodního řadu, elektrické sítě v kritických místech atd. Zde jsem postrádal větší pružnost.

Lidé si samozřejmě snažili pomoci a to mne potěšilo nejvíc. V ten okamžik si uvědomíte, že na to opravdu nejsme sami. Sousedské nabídky pomoci s čímkoliv mne až tak nepřekvapily, vím dobře, že v obci žijí skvělí lidé. Nabídky k ubytování postižených obyvatel se jenom hrnuly a o materiální pomoci ani nemluvě. Každé ráno stála četa místních obyvatel připravena pracovat a věřte, byla to těžká dřina. Téměř vše zaplavené se odváželo a pálilo nebo nakládalo do kontejnerů. Prvních pár týdnů po záplavách přirovnávám v nadsázce k válečnému stavu.

Informace jsme převážně dostávali mobilními telefony, měli jsme štěstí, že po celou dobu nebyl ani jednou výpadek sítě. Na obecním úřadě jsme měli možnost telefony dobíjet, protože ani tam nebyla přerušena dodávka elektrické energie. Dnes máme pro tyto zvláštní situace zakoupenou elektrocentrálu, která by v případě nouze dobře posloužila.

S odstupem času o celé tragédii přemýšlím a samozřejmě uvažuji i o tom, co bych udělal jinak. Možná jsem měl více předvídat, lépe a pružněji reagovat. Měl jsem více času věnovat evidenci všech povodní způsobených škod.

Trochu jsme se poučili ze situace, kdy jsme nevěděli, kam na delší čas umístit evakuované občany. V současné době máme prostory, které mohou sloužit jako zázemí na více dní.

Před povodní v srpnu 2010 jsem se vždy zlobil, když si lidé dělali z našich hasičů legraci a nebrali je vážně. Dnes už si to nikdo nedovolí, protože vědí, že jsou v obci nepostradatelní. Nikdy nepromarním šanci hasičům veřejně za jejich činnost upřímně poděkovat. Samozřejmě nezapomínám na profesionální hasiče a jiné složky záchranného systému, na humanitární organizaci ADRA a spoustu různých dobrovolníků z celé České republiky.     

Pokud je potřeba, na oplátku vždy naše dobrovolné hasiče posílám pomoci zmírňovat škody po záplavách v celé republice, cítím to jako povinnost.  

 

Roman Slezák
starosta Mníšku

Podpora likvidace škod po povodni 2010

Dotace na obnovu obecního a krajského majetku (350 kB)   Dotace na obnovu obecního a krajského majetku
(350 kB)

Rekapitulace povodňových podpor pro občany obce (182 kB)   Rekapitulace povodňových podpor pro občany obce
(182 kB)

 (123 kB)
 (88 kB)
 (133 kB)
 (126 kB)
 (144 kB)
 
         
 
© 2003-2019 Mikroregion
Hrádecko-Chrastavsko