Grabštejn »

Marius Winzeler

Kaple, nacházející se v severním křídle horního zámku, přímo u bergfritu, je bezpochyby nejvýznamnějším prostorem a největším pokladem Grabštejna. Kaple s výmalbou  a částmi původního vybavení se zachovala v pozoruhodně  neporušeném  stavu. Přesto zůstává v uměleckohistorických  studiích téměř nepovšimnuta. Důvodem je dlouhá desetiletí trvající nepřístupnost kaple a pravděpodobně také odlehlá poloha hradu Grabštejna v pohraničí. V tomto příspěvku jsou shrnuty jednak dosavadní poznatky a otázky, a také snahy o komplexní zhodnocení. 

Kaple sv. Barbory

Do  původního  stavebního traktu severního křídla byl vestavěn v roce 1564 zaklenutý  prostor v renesančním stylu, který sice vypadá jako jednolitý,  ale obsahující  původní  stavební prvky. Byla zachována starší okna k hornímu nádvoří a v severní vnější stěně, proto neodpovídají novému osovému měřítku. Na fasádě nádvoří dostala okna moderní profilovaná renesanční ostění s trojúhelnými suprafenestry, k tomu, jako funkční doplnění, byla  zřízena dvě kulatá okna (Oculi). Nový prostor kaple byl včleněn do obdélného prostoru jako pravidelné jednolodí, zaklenuté třemi klenebními poli s trojbokým závěrem. Na západní, severní a východní straně   jsou stěny kaple rozděleny vestavbou empor do dvou podlaží. Západní empora je podepřena  dvěmi toskánskými sloupky, které podpírají 3 klenební oblouky. Severní postranní empora je situována nad boční chodbu, v přízemí oddělenou od kaple. V patře je tak prostor kaple rozšířen. Na východě v přízemí se otevírá dvojice dveří do malých rohových prostor (sakristií). Zkosené boční stěny závěru jsou nad sakristiemi otevřeny zaklenutými otvory, čímž vznikly v klínech malé emporové oblasti, z nichž jižní je přístupná pouze  z točitého schodiště bergfritu.

Hlavní klenba je založena na  přízedních  pilastrech (pilířcích) a provedena jako rovnoměrná křížová  klenba s výraznými hřebínky. Klenební kápě  jsou hladce omítnuty tak, aby  byly vytvořeny optimální plochy pro bohatou výmalbu. Mezi prvním a druhým  klenebním polem,při pohledu od východu, , bylo rezignováno na vytvoření klenebního hřebínku,  aby sem bylo možno vsadit hlavní obraz výmalby. Důležitým architektonickým prvkem jsou kamenné balustrády s vydutými, nahoru se zužujícími (rotačními) kuželkami  - emporové parapety tak člení prostor, stejně jako u  kněžiště. Jejich nezvyklá dominance je důsledkem nízké výšky prostoru: emporové balustrády zabírají polovinu výšky arkád a působí tak mohutně.

Svými dvěma patry odpovídá grabštejnská kaple rozšířenému typu středověkých zámeckých kaplí: zatímco se do spodní části hradu muselo vejít celé osazenstvo, bydlela panská rodina v poschodí. Při bohoslužbách sloužily empory jako soukromé místo pro panstvo. Tradiční je také  polygonální zakončení oltářní stěny. Ve formálním provedení stavby, ve kterém je opomíjeno prostorové oddělení oltáře byl vytvořen jednotný prostor se stropními pilíři a markantním zdůrazněním dvoupodlažnosti balustrádami, byly ale zohledněny současně nejmodernější řešení tehdejší stavby evangelických kostelních staveb.

Za povšimnutí stojí dostupnost kaple a její prostorové propojení se sousedními funkčními prostory hradu. Kromě podřadnějšího přímého vchodu z horního nádvoří se vstupy do kaple nachází také na západní straně. Zde navazuje hlavní hala zámku s nádhernou lunetovou klenbou se středovou růžicí – vestibul, který sloužil jako přijímací a slavnostní sál. Reprezentativní schodiště s balustrádovým zábradlím vede na emporu kaple a dále do obytných prostor nad kaplí. Podesta schodiště, která je podepřena toskánskými sloupy, překlenuje  také dolní hlavní vchod do kaple. Těsné propojení sálu, hlavního schodiště a zámecké kaple připomíná oblíbené prostorové schéma české královské rezidence středověku a zvýrazňuje význam kaple pro ceremonie a reprezentaci v prostorové koncepci celého areálu. Pro srovnání je možné zmínit situaci v Kapli všech svatých Pražského hradu s jejím přímým napojením na Vladislavský sál.

Grabštejnská zámecká kaple patří k prvním příkladům nově zřízených panských sakrálních staveb evangelického  vyznání v Čechách a na Moravě. Na rozdíl od příkladů ve východní a střední části Německa se jedná o tradiční, středověkému typu odpovídající klenbové prostory se zapojenými polygonálními prostory oltáře – snad v Litomyšli (1568–1581) , které se od tehdejší katolické architektury neliší tak, jako zámecké kaple v Telči (1580–1589)  a v Kratochvíli (1585–1589). Oproti tomu se jeví  jednotně koncipovaný  prostor s emporami na Grabštejně, provedený bez  polygonálního závěru  a gotických reminiscencí (např. tvary oken), jednoznačně inovativně. V českých zemích je v tomto smyslu srovnatelná pouze kaple na zámku v Brandýse nad Labem, postavená z pověření krále (1563–1565 a později), na jejíž klenutý sál navazuje kvadratické kněžiště s  kupolí a se dvěmi připojenými malými sakristiemi, kde ale byly opominuty empory. Vliv výstavby grabštejnské kaple vykazuje  blízká evangelická zámecká kaple rodu Redernů ve Frýdlantě (1598–1602), postavená jako zaklenutý  prostor s emporami, bohatě vymalovaný, a dále následovala   kaple v Liberci (vysvěcení v roce 1604).

Jasné a kompaktní prostorové řešení grabštejnské zámecké kaple je podtrženo bohatou výmalbou z doby jejího vzniku.  Výmalba  byla provedena technikou fresco al secco – do vlhké omítky byla  nanesena podmalba vápennou barvou - teprve na zaschlý podklad byla provedena malba. Datování nástěnných maleb je  možné díky zjištěnému  letopočtu  1569, provedeného na 4  iluzivně malovaných tabulkách. Architektura a dekor jsou pojaty jako celek a začleněny do celkové obsahové koncepce. Malba vkusně respektuje jednotlivé části stavby: ve spodní oblasti jsou pilastry, zdobené téměř v životní velikosti vyobrazenými dvanácti apoštoly. Jako zvěstovatelé křesťanské víry symbolizují základ církve.  Korunní římsa a pole na stěnách stěny jsou podřízené biblickým bytostem a ornamentálně malované.  Hřebínky klenby byly zvýrazněny malbou  a klenební pole   působivým,  jemným, groteskovým filigránovým dekorem. Barevně se prosazuje světlý pískovec balustrád a stěn jako základní barevný tón, zatímco grotesky jsou vyvedeny v barvě šedé a působí spíše jako štuk. V  nich se objevují v jemných úponcích a stylizovaných ornamentech rostlin antické bytosti, živočichové, triumfální vozík, bůžci lásky, ale také andělé s pozouny, kteří troubí k Poslednímu soudu kolem celého hlavního obrazu.  Mezitím se objevuje Ctnost a svatí ve formě antických gem, jako drahé kameny v ornamentálních špercích, kteří mohou představovat křesťanské starožitnosti a proto byly zvoleny jednoznačně katolické motivy, jako např. Panna Maria Bolestná. Groteskové motivy  na klenbách  obklopují kulaté scénické výjevy, které svými tmavými a výraznými barvami dekorativnímu systému dominují.

Obrazový cyklus pokračuje v bočních klenebních výsečích  na západní stěně malými medailony, které ukazují Zvěstování (jižně) a Narození Ježíše Krista (severně). Jsou viditelné pouze z empory a vztahují se k vánočním událostem jako počátku křesťanské historie. Obsahově jsou hlavním tématem maleb Pašije, příp. Vítězství Ježíše Krista nad Smrtí a Ďáblem. Řada scén začíná hned před oltářem na severní, evangelijní straně, odkud se při bohoslužbách předčítalo příslušné čtení. Prvním obrazem je  Vjezd Ježíše do Jeruzaléma . Další obraz v západním směru ukazuje Poslední večeři, dále následuje v západním oblouku Gethsemanská scéna – Ježíš na  Olivové hoře. Ostatní tři obrazy se nacházejí uprostřed klenby v obou západních klínech a čtou se od východu na západ: Zatčení Kristovo, Ježíš před Annášem,  Posmívání se Kristu  a Ježíšova korunovace trnovou  korunou. Poté pokračuje cyklus v západní části jižní stěny s vyobrazeními Bičování Krista  a Nesením kříže. Na nástěnném poli pod tím následuje Snímání  z kříže a poté ve východně navazující klenební výseči  Ukládání  Ježíše do hrobu a  na stěně pod tím  Sestoupení do pekel.  V kápích  klenby nad oltářem kulminuje cyklus scénou Zmrtvýchstání , zatímco severně je zobrazeno Nanebevstoupení  a jižně Seslání ducha svatého. Západním směrem se uprostřed nalézá obraz Nejsvětější  Trojice a jako závěrečné vyvrcholení a největší obraz v klenbě Poslední soud. Na západní empoře provázejí klenbu čtyři evangelisté s jejich symbolikou (od západu k východu Matouš, Lukáš, Marek, Jan). V ornamentální výzdobě severovýchodních empor poukazují hudební nástroje a knihy na to, že odtud byly bohoslužby doprovázeny hudbou. Heraldickým vyjádřením postavení zadavatele, Jiřího Mehla ze Střelic, jako císařského rady a místokancléře jsou erby na klenbách okenních nikách: ve středu empory je říšský orel, západně český lev a východně zemský znak Uher, na jižní straně východně slezský a západně moravský orel. Pouze erby na podklenutí  empory (rod Trauttmannsdorfů a Šternberků) pocházejí z přemaleb v době kolem roku 1650.

Originální dekorace arabeskami a groteskami zrcadlí nejmodernější proudy severoitalské renesance v předlohách pro  grafické listy, malby a zároveň omítky. Důležitou roli ve zprostředkování italských vzorů hrála v polovině 16. století augsburgská rodina podnikatelů a bankéřů Fuggerů, jejíž rezidence vyzdobil německo-holandský malíř Friedrich Sustris, který studoval v Itálii. , dříve než  roku 1573 vstoupil do služeb vévody Maximiliána V. Bavorského. Pod  Sustrisovým vedením byl postaven a vybaven Grottenhof  a Antiquarium Mnichovské rezidence, Antiquarium dostalo od roku 1583 groteskní výmalbu, jejíž ornamentika je velmi blízká malbám na Grabštejně. V Čechách a na Moravě najdeme další paralely v královských objektech, ke kterým patří lovecký zámeček Hvězda v Praze a zámky vysoké šlechty v Nelahozevsi, Telči, Českém Krumlově, Bechyni, Rožmberku a Bučovicích.

Pro figurativní výzdobu na Grabštejně hrály italské malby, na rozdíl od německých a holandských, podřadnou roli. Pašijovou tématiku zobrazují především cykly Albrechta Dürera, hlavně Velké Pašije z roku 1511 a Malé vyřezávané Pašije z let 1509/11, jejichž obrazy a motivy jsou zde – zprostředkovány kopiemi a dolaďováním – zjednodušené a zrcadlově malované. V tom předbíhají malby na Grabštejně téměř o dvacet let malby v katolickém kostele  na jihočeském zámečku Kratochvíle. Tam vytvořil brunšvický malíř Georg Widman na zakázku Viléma z Rožmberka podle stejných předloh Dürera a mladších holandských rytin v hlavní lodi také pašijový cyklus, který dává kostelu společně s   Nástroji Kristova Umučení (Arma Christi)  v prostoru oltáře a okolních andělů celkově podobu Posledního soudu. Naproti tomu na Grabštejně toto tvoří jednoznačně hlavní bod obrazového programu a zvýrazňuje tak centrální poselství: Spasení Krista je dokončeno v poslední den – kdo v evangelickém smyslu na víru zemře, může se spolehnout na znovuzrození. Na rozdíl od zobrazení Pašijí nebyla tato scéna vytvořena podle žádné starší tištěné grafiky. Spíše zde byla použita nejnovější ikonografická řešení, zprostředkovaná italskými a holandskými mědirytci – Poslední soud od Michelangela v Sixtinské kapli (1536–1541; starší reprodukce rytin (kolem r. 1560) byly pro postavu  Krista - Soudce a celkovou kompozici bezpochyby důležitou inspiraci. Nápadný je kříž, který poukazuje u přímluvců za Janem Křtitelem na spojení s Pašijemi. O zvláštní malířské jemnosti svědčí krajina a apokalyptičtí jezdci, i když obraz  utrpěl poškození a přemalby negativně ovlivnily vypovídající hodnotu detailů.

Skutečnost, že ve druhé polovině 16. století nebyly pro volbu předloh nezbytně rozhodující otázky náboženství, ukazuje obsahové příbuzenství obrazového programu  na Grabštejně a Kratochvíli, stejně jako pohled na dvě o něco starší referenční stavby v jižním Německu, zámeckou kapli v Neuburgu an der Donau (evangelická; 1541–1543) a Landshutu (katolická; 1538–1543). V obou kulminují obrazové programy se zobrazením Nanebevstoupení Páně, které jsou vztaženy na jeho návrat v poslední den. Vzhledem k silnému důrazu na Pašii na Grabštejně je možné využití další referenční stavby jako potenciálního vzoru: Drážďanská zámecká kaple (1551–1555), známá svým bohatým vnitřním vybavením a jejíž obrazový program vycházel také z Umučení Krista. Z formálního hlediska byla ale pravděpodobně výchozím bodem pro díla na Grabštejně již zmiňovaná výmalba v Neuburgu: Neuburgská kaple, dokončená v roce 1543, postavená pro hraběte Ottheinricha Falcko-Neuburského byla v Německu první novostavbou kostela pro evangelické bohoslužby. I když se tamní forma architektury i klenby od Grabštejna liší, je systém dekorací s obrazovými medailony  na klenebních polích, orámovaných groteskami a velkým centrálním hlavním motivem překvapivě podobný – v Neuburgu je uprostřed znázorněn Ježíš Kristus (Salvátor) ve svatozáři nad věřícími. Další variantu této myšlenky nabízí centrální nástropní obraz se zobrazením Boha Otce v evangelické zámecké kapli ve Strechau, zbudované v letech 1575–1579 na zakázku Hanse Friedricha Hoffmanna z Grünbühlu, jehož bratr byl v roce 1586 vlastníkem Grabštejna. Zatímco v Neuburgu jsou obrazy kolem středového obrazu koncipovány jako evangelické kázání s malými scénami se Starého zákona, ve Strechau se jedná o komplexní typologický program s konfrontací scén ze Starého a Nového zákona, omezil se Jiří Mehl ze Střelic na relativně jednoduše pochopitelný pašijový cyklus jako symbolickou cestu ke spasení.

Vzhledem k jednotné koncepci maleb lze předpokládat, že i ostatní obrazové vybavení bylo koncipováno ve stejném smyslu. Dnes nás napadá, že v nástropním programu chybí centrální scéna Ukřižování jako symbol obětí, jako výchozí bod pro Ježíšovo spasení. Z tohoto je možné odvodit, že tomuto tématu byl věnován původní oltář uprostřed místnosti, buď ve formě plastického zobrazení jako v Neuburgu a Drážďanech, nebo ve formě malby jako v zámeckém kostele v Augustusburgu (kolem r. 1570). Zdůraznění Matky Boží a ostatních svatých nepřicházelo pro evangelický obrazový program v úvahu. Proto zde byl oltářový obraz s Madonou s dítětem a malým Janem Křtitelem, orámovaný vinnou révou a pomerančovníky (dnes nezvěstný), umístěn až následně, i když byl vytvořen kolem roku 1560/70 v dílně, ovlivněné školou Cranacha. Přesto není možné vyloučit, že se již v době Jiřího Mehla ze Střelic nacházel na Grabštejně; obrazy Marie byly rozšířené v soukromí i mezi protestantskými věřícími, dokonce i u Martina Luthera.

Naštěstí se většina originálního vybavení kaple zachovala, např. Kazatelna s 5/8 korpusem na vyzdvižené  konzoli, zdobená ornamentálními šablonovými malbami v pozdně gotickém   stylu. Vzhledem k tomu, že nástěnná malba respektuje prostor čtyř dřevěných skříňových lavic, postavených u západní a severní stěny, patří i tyto bezpochyby k původnímu prvnímu vybavení. Jejich zadní stěny a bočnice jsou zdobeny šablonovými arabeskovými malbami. Na lavicích sedávali hosté a významní obyvatelé zámku během bohoslužby, zatímco poddaní měli své místo na jednoduchých lavicích uprostřed.